[sigplus] Critical error: The Graphics Draw (gd) or ImageMagick (imagick) image processing library has to be enabled in the PHP configuration to generate thumbnails.
Jako možná až přehnaně analytický divák mám dojem, že vaše práce – skrze „simulaci nízkého rozlišení", užití digitálních a analogových intermixů nebo kombinaci analogového a digitálního média při tvorbě ryze digitálních obrazů, dokonce i skrze vaše zacházení s ASCII artem – strhávají naši pozornost ke dvoudimenzionalitě obrazu, což lze vnímat jako protiklad k „absolutním" simulakrálním kvalitám, které jsou nám „vnucovány" mainstreamovými HD obrazy. Jste si z pozice autora tohoto efektu vědom, případně, rozvíjíte jej vědomě? Nebo jde jen o vedlejší efekt psychedelické slasti, již ve mně vaše videa vyvolávají...
Lo-fi estetika je rozhodně záměrná. Všechny ty high-techové a zvláštní efekty, se kterými se setkáváme v mainstreamových filmech a televizi, jsou skvělé. Jenže jsou až příliš dokonalé a působí chladně. Sám takové věci v žádném případě vytvářet nechci, já dělám umění, ne komerci. Rád dávám vzniknout naopak pracím, které jsou naprostým protikladem takzvané „mainsteramové" vizuality.
Při práci používáte hodně levného retro zařízení, např. staré VHS kamery, video mixer Panasonic z 90. let a tak podobně. Co vás vlastně na kombinaci a vzájemném dialogu mezi analogovým a digitálním médiem zajímá?
Obvykle analogové vybavení používám k pořízení zdrojového záznamu, který následně digitalizuji do Macu a pak s ním dál manipuluji v After Affects a tak dál. Takže to, co vidíte, je výsledkem procesu. Není to tak, že bych se snažil předstírat, že všechno, co dělám, je čistě analogové, naopak jsem v tomto celkem čestný – nevidím smysl snažit se dokonale napodobit jakýsi vintage look. 80. léta už přece dávno skončila. Mně se prostě líbí mísit to nejlepší z minulosti s tím nejlepším ze současnosti, a vytvářet tak cosi pro budoucnost.
Až simplicistní poetika některých vašich prací na druhou stranu téměř vyvolává dojem odkazu k ručně proškrabávaným handmade filmům Lena Lye či, což je snad mnohem pravděpodobnější, k raným počítačovým animacím Stana Vanderbeeka ze 70. let. Teď mám na mysli především Line Cheddam (2005). Ačkoli je samozřejmě takové spojení víc než nepravděpodobné, přesto bych ráda poznala pozadí tohoto díla, abychom mohli společně dekódovat onu zarážející podobnost mezi ním a pracemi, které byly v kontextu našeho festivalu uvedeny v minulosti.
Ačkoli jsem takovým přirovnáním absolutně polichocen, upřímně jsem při tvorbě Line Cheddam na Lena Lye ani Stana Vanderbeeka nepomyslel. Vlastně jsem jejich tvorbu tehdy asi ani neznal. Moje experimentální videa obvykle stojí na užití velmi živých barev, měl jsem ovšem zrovna chuť experimentovat a chtěl jsem zjistit, zda lze dosáhnout stejného psychedelického efektu úplně bez barev. Ve stejnou dobu a velmi podobnými prostředky jsem realizoval také video Blind Side of a Secret. Chtěl jsem si jenom dokázat, že barvy nejsou vždy nezbytné k tomu, abyste vytvořili psychedelickou animaci.
Chtěla bych se trochu poptat na dobu, kdy jste působil jako editor Word.com (1995–2000). Byla pozdní 90. léta, ještě před Netscape 2.0 a před tím, než bylo vůbec možné na internet vkládat animované gify, flashové animace nebo audio či video soubory. Zdá se, že jste byli jedněmi z prvních, kdo na internetu animaci používal. Mohl byste nám tyto první animace přiblížit?
Tehdy v devadesátém pátém sice už gify existovaly, ale žádný z webových prohlížečů ještě přehrávání gifových animací nepodporoval. Měli jsme programátora, který za pomoci CGI skriptu dokázal do browseru vklínit sérii statických gifových obrázků. Byl to čistokrevný hack, animace ani nemohla běžet ve smyčce. Technicky vzato k takovým zhůvěřilostem tehdy nemělo vůbec docházet; spousta lidí si taky stěžovala, že jim kvůli nám padá prohlížeč. Na druhou stranu neexistovala žádná pravidla. Vzbudili jsme spoustu pozornosti u médií, dokonce i v New York Times a podobných. Takže s těmi maličkými animacemi jsme si na Word.com užili spoustu legrace. Ale malé animace ve smyčkách jsem dělal vlastně ještě předtím a posléze v průběhu celé své kariéry. Teď se sice soustředím hlavně na videotvorbu, dělat gify mě ale pořád hodně baví, protože je to tak snadné a rychlé.
Nevybavuji si, že bychom někdy na PAFu měli někoho, kdo by komponoval videoalba. Mohl byste trochu vysvětlit, co vás k volbě takového formátu přivedlo? Jak se to podle vás liší od tvorby hudebních videí?
Jako dítě jsem vyrůstal na cédéčkách a vinylech, takže práce s tímto formátem pro mě byla naprosto přirozená. To je jedna z inspirací. Je to taky tak trochu jako kniha s kapitolami nebo samostatná výstava v umělecké galerii nebo muzeu, základní myšlenka se příliš neliší... Moje videa běžně vycházela v průběhu posledních deseti let a já jsem nikdy neměl problém s tím nazývat je prostě DVD. Teď ale DVD jako médium umírá a já už tolik nestojím o to, aby na nich moje tvorba vycházela. Uvědomil jsem si, že ani vlastně neexistuje žádné jiné slovo, které by kolekci videí vhodně a srozumitelně popsalo, až mě napadlo říkat tomu nyní prostě „video alba". Takže to není nic nového.
Když už o tom ale mluvíme, pracuji teď na jednom takovém projektu – rozjíždíme totiž zrovna label nebo distribuční uzel pro videoartisty. Spustíme to tak koncem roku. Budeme vydávat video alba umělců, kteří pracují podobně jako já, přičemž se inspirujeme institucemi videoarchivů i tradičními hudebními labely. Bude to něco mezi EAI a Warp Records. Začneme sice malou kolekcí, doufám ale, že se postupně rozrosteme na takový hybrid těch dvou. Bude se to jmenovat Undervolt & Co a URL je www.undervolt.co. Z webu si pak lidé budou moci stahovat comba MP4 videí a PDF booklety.
A jakou roli ve vaší tvorbě hraje narativ?
Narativ jsem opravdu nikdy neohledával. Vždycky jsem se experimentů s narativními koncepty spíš zdráhal. Jsem bilingvální a ani v angličtině, ani v japonštině se necítím k vyjadřování myšlenek dost kompetentní. Vždycky si připadám divně, když mám své myšlenky jazykově přenést, proto mám tak rád uměleckou tvorbu, která je založena pro-vizuálně a zaujme tedy univerzálně. Možná už to bude znít jako trochu moc, ale já vždycky hledám způsob, jak s lidmi komunikovat skrze vizuální umění na podvědomé nebo duchovní úrovni bez jakýchkoli jazykových bariér.
rozhovor Marie Meixnerové s Yoshim Sodeokou
YOSHI SODEOKA
Yoshi Sodeoka je multidisciplinární umělec a hudebník, který pochází původně z japonské Jokohamy, v současnosti však již více než dvě dekády žije a působí v New Yorku. Své místo v programu letošního PAFu získal jako jedna z výrazných osobností s jasným autorským rukopisem, které digitálními prostředky odkazují ke struktuře analogového obrazu, brilantně jej estetizují a zároveň fetišizují. Není to však jen využití přirozenou cestou vzniklého analogového glitche nebo jeho digitální simulace, ale také staré dobré využití videofeedbacku, digitálně-analogové mash-upy a remixy, videa složená ze skotačivých písmen ASCII kódu či pro Sodeoku tolik typická práce se simulací nízkého digitálního rozlišení, jež upozorňují na skryté (nebo přesněji: v dnešní době tak vehementně skrývané) struktury obrazu, jeho vnitřní zákonitosti a kinetiku.
Od obsahu videí se pozornost upírá k dvojdimenzionální obrazové ploše, od toho, co je v obraze, k samotnému obrazu pro jeho vizuální kvality. Pohyb zde slouží k výtvarnému vyjádření, nikoli ke zprostředkování narativu; přitom diváckou přístupnost Sodeokovi zajišťuje bytostné propojení jeho prací s hudbou.1 Právě progresivní rock a především psychedelie jsou nejvýznamnějšími jmenovateli Sodeokovy současné tvorby, vymezující se vůči majoritnímu audiovizuálnímu/digitálnímu diskurzu2 svými neotřelými kvazi-retro postupy, doslovnou vizuální smrští a fantastickou barevnou záplavou atakující divákovy smysly snad ještě intenzivněji než psychedelické drogy 60. let.3
Kromě výrazné autorské tvorby hudebních videoklipů a časté spolupráce s různými interprety je Yoshihide Sodeoka rovněž významným jménem v rámci netartové komunity, nejen díky svým proslulým psychedelickým gifům, ASCII artovým videím nebo „pirátskému vysílání" Prototype #44, Net Pirate Number Station (interaktivní video, 2004).
Marie Meixnerová
Více:
FLOOD, Kathleen. „The Creators Project At The Gaité Lyrique: Q&A With Yoshi Sodeoka." [on-line] The Crators Project, thecreatorsproject.vice.com, 8. června 2011. Dostupné z WWW: < http://thecreatorsproject.vice.com/blog/the-creators-project-at-the-gait%C3%A9-lyrique-qa-with-yoshi-sodeoka>
„Yoshi Sodeoka". [on-line] Triangulation Blog, www.triangulationblog.com, 7. října 2011. Dostupné z WWW: <http://www.triangulationblog.com/2011/10/yoshi-sodeoka.html>
KAGANSKIY, Julia. „Concept Albums And Prog Rock Make A Triumphant Return." [on-line] The Creators Project, thecreatorsproject.vice.com, 20. února 2013. Dostupné z WWW: <http://thecreatorsproject.vice.com/blog/concept-albums-and-prog-rock-make-a-triumphant-return>
{gallery}clanky_foto/prazdne{/gallery}