Umělec a hudebník Stanislav Abrahám (1977) představí v rámci živého vystoupení svou poslední desku Shapescapes, která vznikla jako kombinace syntetických zvuků a terénních nahrávek. Druhou část vystoupení tvoří audiovizuální projekt Spectral Scenery, který je založen na autorem programovaném systému oscilujících smyček zvuku ve spojení s obrazem.
MM Dlouhodobě se zabýváš vazbou mezi obrazem a zvukem, ať už v rámci spolupráce v divadlech, ve filmu, v rámci rozličných audiovizuálních projektů, nebo během své vlastní autorské tvorby. Na PAFu představíš dva na sebe navazující programy, přičemž jeden z nich má i obrazovou složku. Kdy se rozhoduješ pro tento synestetický moment propojení obou těchto forem?
SA Projekt Spectral Scenery, ve kterém používám obrazovou složku, je založený na improvizovaném vytváření imaginární zvukové krajiny pomocí softwarového looperu, který jsem si pro tento účel postavil. Samotný zvukový výstup je hodně minimalistický a abstraktní a v takovém případě mi přišlo dobré obohatit jej o vizuální vrstvu. Ta je ovšem také minimalistická a záměrně jednotvárná, aby nedocházelo k vícevrstevnatému ilustrování zvukové složky. V podstatě je jenom pomůckou ke vnímání základní dějové linky setu, v podobě pomyslného horizontálního pohybu scenérií zvukové krajiny. Nenabízí tedy žádnou spletitou významovou nadstavbu. Její rolí je spíše potvrdit posluchači to, že minimalistický charakter zvukového výstupu je záměrný. I při práci v pouhém stereo formátu vždy usiluji o vytvoření imaginárního světa mezi levou a pravou reprobednou. Svět, který má svoji šířku, hloubku a vrstevnice. Propojení s obrazovou složkou u méně minimalistických zvukových výstupů pak považuji za oslabování imaginativního potenciálu tohoto světa. Někdy mám pocit, že obraz je příliš autoritativní médium. Posluchači nabízí až příliš moc, mým přáním je umožnit posluchači vstoupit spíše do prostoru vlastních představ, než ho vést do bludiště dalších vrstev nějakých autorských interpretací.
MM Tvá poslední deska Shapescapes vychází i z terénních nahrávek. Je jejich výběr čistě náhodný?
SA Terénní nahrávky do svých zvukových kompozic vybírám na základě kritérií posuzovaných i u klasického hudebního (rytmicko-tonálního) materiálu. Neposlouchám tyto nahrávky jako záznam/otisk nějakého původního prostředí nebo situace, nepracuji primárně s jejich původní vazbou na okamžik jejich pořízení a není mým cílem původní emoční nebo významovou obraznost nahrávky zprostředkovávat. Zajímá mne spektrální složení a z největší části dynamika a pohyb uvnitř nahrávky, protože posledně jmenované jsou kvality, se kterými se u syntetických zvuků pracuje obtížněji, nebo to u nich dokonce není žádoucí. Takže výběr nahrávek není náhodný, ale vedou mě k němu čistě estetické nároky konkrétní kompozice.
rozhovor Martina Mazance se Stanislavem Abrahámem
PAF 2015
Shapescapes & Spectral Scenery
AV performance | Animace animace
PAF 2012
PAF 2008
---------------------------------------------------------------
Součást aktivit projektu Festivaly živého kina.