V neděli 7. prosince 2014 v 19 hodin proběhlo slavnostní vyhlášení výherců soutěže Přehlídky animovaného filmu v Olomouci, Jiné vize.
Výhercem Hlavní ceny se stalo dílo: Důvěryhodný vztah Barbory Kleinhamplové.
Tatáž práce získala rovněž Cenu diváků.
River (58'', 2013)
Příspěvek k optickým klamům a iluzím vznikl propojováním statické a pohyblivé, plošné a prostorové dimenze. Optický klam, tj. divácká potřeba dodat prostorovou dimenzi plošnému obrazu, autorka odhaluje přímým a razantním gestem. Úvodní statickou fotografii jednoduše vlastním tělem zničí, když skokem do bazénu odhalí spodní skrytou vrstvu rozčeřené vody, v níž se už jen shrnuje a převaluje předchozí obraz. (Marika Kupková)
Vyjádření poroty:
Pablo Mazzolo:
„Hlavní cenu udělujeme Důvěryhodnému vztahu Barbory Kleinhamplové pro jeho jednoduchost a pozoruhodné užití vizuálního jazyka k vyjádření lidských emocí, rétorické křehkosti projevů a podněcující politické stanovisko."
Mark Fell:
"V díle se objevuje jistá dvojznačnost – jde o skutečné, nebo fingované sezení? Obdobně; je zobrazovaná technika smyšlená, nebo skutečná? Dílo na mne působilo přesvědčivě a podnítilo řadu otázek. Pro tuto práci byl typický také zlověstný podtón, zacházení s účastníky sezení naznačovalo potencionálně manipulativní dynamiku. Několik etických otázek, které účastníci vznesli, bylo takřka přeslechnuto a ze strany vedoucího sezení se jim nedostalo odezvy. Dílo skrze vztah vůdce sezení a jeho částečně pasivních účastníků politicky rezonuje a upozorňuje na problémy týkající se řízení a dynamiky ve skupině.
Obecně při zvažování výběru pohyblivých obrazů si porota byla vědoma, že některé z nich se lépe hodí do kontextu galerijní instalace, zatímco jiné spíše do kinosituace. Porovnávání děl z tohoto hlediska jsme věnovali značnou pozornost.
Porota by ráda udělila zvláštní uznání práci Miroslavy Večeřové River."
Nicholas O´Brien:
O vítězi porota diskutovala na tajném meetingu v sobotu 6. 12. 2014.
Výběr soutěžních deseti videí bude v průběhu následujícího roku prezentován PAFem v zahraničí i v České republice pod názvem Jiné vize 2014.
Na podzim roku 2015 bude ve spolupráci s GAMU (Galerie Akademie Múzických Umění) vítězi soutěže uspořádána samostatná výstava v Praze.
Letos se do soutěže přihlásilo celkem 95 videí, která splňovala podmínky zařazení do soutěže (díla tyto podmínky nesplňující musela být vyřazena). Z pětadevadesáti tuzemských prací Marika Kupková, kurátorka soutěže pro rok 2014, vybrala do finální desítky devět děl, a ze své pravomoci nezávislé kurátorky soutěže navrhla zařazení díla Falešná stopaRomana Štětiny, který výzvu přijal.
Finální desítka soutěžních děl pak byla instalována v Galerii Podkroví na Konviktu a promítána v klasické projekční situaci v Divadelním sálu.
Symbolické ceny do soutěže věnovalo NAMU, Art+Antiques, PAF & Alexander Campaz a olomoucká vinárna Kaštánek.
Kurátorský text Mariky Kupkové k výběru Jiné vize 2014
Trochu problematický název – Jiné vize. Co znamená „jiné"? Vůči čemu tento neurčitě manifestační přívlastek vymezovat? A jaký může mít funkční obsah pro aktuální ročník? Jiné nebo odlišné stavíme vůči obvyklému, tedy i očekávatelnému. Podmínkou tohoto vymezení je proto zohlednění a absorpce obvyklého, odkud se odrážíme k jeho přesměrování, komentování či kritice. Dostávám se k rozměru „jinakosti", který může být nosný, a tím je sebereference. Když jsem si před výběrem finalistů Jiných vizí promýšlela rámcovou kurátorskou koncepci, napadla mě souvislost s kanonickým obrazem Reného Magritta Ceci n'est pas une pipe (Toto není dýmka). Právě proto, že se definuje negací, že upozorňuje na naše předpoklady a stereotypy vnímání a že ponouká diváka sledovat sebe sama.
Videa letošních finalistů tvoří heterogenní soubor mediálních, formálních a ideových přístupů. Jsou mezi nimi zastoupeny klasické animační postupy i digitální „kouzla", narativní i abstraktní pojetí, tradice výtvarného konceptualismu a kinematografie, stylové reminiscence a transformace klasických žánrových filmů, politicky angažované i lyricky introspektivní přístupy. V množství rozmanitých významů a kulturních odkazů můžeme ale sledovat společnou sebereferenční rovinu ve smyslu „toto není". Za „dýmku" pak můžeme dosadit obecně tradované žánrové a mediální kategorie, ale i sám film nebo pohyblivý obraz. „Dýmkou" je vlastně i sociokulturní sféra prezentace videí v rámci Jiných vizí. Převážně se jedná o díla vytvořená vizuálními umělci, kteří předpokládají spíše galerijní režim instalace než předdefinovanou architekturu a uvádění v kině. V podkroví Konviktu jsou tato videa sice představena formou výstavy, zde jsou však záměrně soustředěna do jediného dlouhometrážního pásma, které mezi nimi rozehrává specifické vazby a souvislosti. (Pořadí jejich projekcí je vedle výběru finalistů mým dalším kurátorským vstupem.) Naznačené prezentační pojetí doplňuje letošní dramaturgické novum v podobě vystoupení finalistů, kteří představí názory a vize na uvádění a distribuci svých děl. Zdaleka nejde pouze o rozšíření programové nabídky. V rámci dané dramaturgické sekce, která zahrnuje vystavení, projekci v kinosálu a soutěž, získáváme nový funkční obsah spojení Jiných vizí, spočívající v bezprostřední konfrontaci kurátorských, distribučních a uměleckých strategií.
Marika Kupková