JINÉ VIZE / #paf2014
Posledních osm let PAF vyvíjí snahu systematicky mapovat produkci pohyblivých obrazů v České republice skrze svou jedinou soutěžní sekci, Jiné vize. Sekce se těší vzrůstajícímu zájmu amatérských i etablovaných vizuálních umělců, kteří svá díla do soutěže každoročně přihlašují. Jiné vize se tak postupně staly platformou, jež díky svým aktivitám zpřehledňuje orientaci na poli pohyblivého obrazu a výtvarného umění, které se snaží představit širší veřejnosti.
Výběr deseti děl na pomezí animace, videoartu a experimentálního filmu je pokaždé unikátní především odlišností zájmů a preferencí vybraného kurátora – v letošním roce výtvarné kurátorky a filmové teoretičky Mariky Kupkové. Výběr Jiných vizí bude poprvé doplněn také o blok prezentací Ideální vize, ve kterém budou zástupci jednotlivých děl odpovídat na otázku osobního přístupu k uvádění, distribuci a publiku vztahující se ke konkrétnímu zastoupenému dílu. Díla finalistů budou tradičně instalovaná po celý průběh festivalu v galerijní situaci a samostatně promítnuta v pásmu v kinosále. Vítěze zvolí mezinárodní porota a diváci, kteří mohou v průběhu festivalu pro konkrétní dílo hlasovat.
Jiné vize již dávno nejsou pouze soutěží, snaží se také o dlouhodobou prezentaci výběru současné tvorby hraničních žánrů, které nejsou součástí běžné kinodistribuce. Právě na otázku potenciální distribuce takových děl se chceme prostřednictvím nově zavedených programových bloků letos důkladněji zaměřit. Samostatný přednáškový blok umělce a kurátora Nicholase O'BrienaAlternativní modely vlastnictví a distribuce bude zkoumat problematiku distribuce mediálního umění a představí některé alternativní kulturní modely sdíleného majetku. Prezentace Asociace animovaného filmu (ASAF) se zaměří na propagaci a distribuci české animované tvorby. Asociace realizuje významný mezinárodní projekt Visegrád Animation Forum (VAF), jímž zprostředkovává networking tvůrců s producenty s cílem úspěšně prodat vlastní animovaný projekt.
Letošní sekce Jiných vizí bude završena závěrečným kulatým stolem s představiteli českých i zahraničních institucí, které se distribucí zabývají. Otevřenou diskuzi povede Matěj Strnad, teoretik a metodik archivace v současnosti studující na FAMU a působící v Národním filmovém archivu. Diskuse, jíž se mj. zúčastní významní zahraniční hosté festivalu Nicholas O'Brien (US), Rebecca Salvadori (IT), Azucena Losana (MX) a za Národní filmový archiv Anna Batistová (CZ), si klade za cíl představit a porovnat již fungující distribuční a archivační modely v českém i zahraničním kontextu a prohloubit debatu o nakládání s pohyblivým obrazem.
> PŘEJÍT NA PROGRAMOVÉ POLOŽKY
Porota
Mark Fell (1960)
Britský vizuální umělec a představitel elektronické hudební scény. V tvůrčím přístupu je ovlivněn například tradicí experimentálního filmu a videoartu. Zvukové analýze a pohyblivému obrazu se věnoval již během svého studia koncem osmdesátých let 20. století na polytechnice v Sheffieldu. Jedním z výrazných témat Fellovy tvorby je zvuková „organizace" prostoru a obecněji vztah mezi zvukem a světelnými zdroji. V oblasti techno hudby je zásadní spolupráce s Mattem Steelem a jejich hudební projekt snd. Fellova alba vychází v rámci hudebních vydavetelství Mille Plateaux, Mego, Raster-Noton nebo Alku.
Pablo Mazzolo (1976)
Vystudoval obrazový a zvukový design na Univerzitě v Buenos Aires. Dlouhodobě se věnuje tématu percepce a jejím filmovým limitům. Výrazným prvkem zkoumání hranic filmového materiálu jsou pro něj vlastnoručně vyrobené optické nástroje (např. improvizovaná filmová kopírka). Jeho filmy se objevily na festivalech v New Yorku, Rotterdamu či Hamburgu. Kromě filmařské praxe se věnuje vedení dílen percepce a videoexperimentu pro handicapované a psychiatrické pacienty. Je jedním ze zakladatelů Regionálního archivu amatérských filmů (A.R.C.A.), jenž se zaměřuje na sběr, uchovávání a promítání domácích amatérských záznamů.
Nicholas O'Brien (1985)
Americký internetový umělec, kurátor a spisovatel. Jeho díla figurují v řadě publikací včetně následujících: ARTINFO, Rhizome, Junk Jet, Sculpture Magazine, Dazed Digital, The Creators Project, DIS, Frieze d/e, San Francisco Art Quarterly, Brooklyn Rail a The New York Times. Jeho práce byla k vidění rovněž v institucích jako The Museum of Moving Image, Eyebeam, Muzeum současného umění v Chicagu, Portland Art Museum a na bezpočtu online platforem. O'Brien v současné době vyučuje jako hostující umělecký profesor v Prattově institutu v Brooklynu.
FINALISTÉ:
45′' | 2014
„Situace" pokojíčku, nacházejícího se v hodinové věži s výhledem na zrcadlově zobrazený slovenský vrch Kriváň, je jakýmsi osobním manifestem nebo autoportrétem Kataríny Hládekové. K projekci tohoto videa autorka uvedla instrukci, aby délku jeho projekce určil promítač. (Tolik samostatnosti a kreativity měl promítač, tzv. operateur, jen v éře němého filmu.) Tento požadavek je vlastně výstižným dokladem autorčina přístupu, jenž propojuje krajní projevy analogové a digitální technologie. Animovaný gif odkazuje k základním principům animace a staví na kontrastu technicky pracné loutkové animace a internetového animačního formátu.
7′ | 2014
Video Markéty Magidové poeticky komentuje vztah fyzické a virtuální reality – přecházíme od vzpomínek na reálný svět do přítomnosti žité ve virtuální realitě. Autorka řeší podobnost lidské paměti a digitálního, neustále přepisovaného, světa. Vzpomínky na prožité události v minulosti a chování člověka ve virtuálním prostoru zde vytváří neoddělitelnou dvojici. Souběžným komentářem k videu jsou texty Markéty Magidové a básníka Romana Boryczka.
<VÍTĚZ JINÉ VIZE 2014>
20′31″ | 2014
Název videa Důvěryhodný vztah odkazuje k reklamě na kurz neurolingvistického programování (NLP) – kaučinku využívaného převážně pro školení manažerů. Barbora Kleinhamplová vytvořila ve spolupráci s Kristýnou Bartošovou dvacetiminutový sestřih z NLP kaučinkového workshopu, který se záměrně odehrával právě v zasedací místnosti Veletržního paláce Národní galerie. Workshopu se účastnila jednak skupina šesti herců včetně kouče, jednak „autentičtí" účastníci, kteří nevěděli, že se jedná o inscenovanou situaci. Pozice a chování zúčastněných aktérů autorka staví jako paralelu k uměleckému provozu na ose umělec a recipient.
7′ | 2014
Tento film formuluje politicky vyhraněné tvrzení, že radikalizace a zpohlavnění touhy, kterou jsme přitahováni ke zboží, je nástroj vedoucí k potlačení nutkání hromadit majetek. Jeho ideologie parafrázuje knihu psychoanalytika a marxisty Wilhelma Reicha Sexuální boj mládeže z roku 1932, která byla vzápětí s velkým ohlasem vydána Levou frontou v českém překladu. Reich v ní mimo jiné stavěl do souvislosti vztah mezi pohlavní touhou a socialistickou revolucí. Animace využívá grafiku vytvořenou 3D scanováním, kdy předlohou virtuálním otiskům byly artefakty ze sbírek Národního muzea v Praze se zoomorfní nebo antropomorfní podobou. Související tezí tohoto filmu je, že se lidé objektifikují, zatímco zboží antropomorfizuje.
4′41″ | 2013
Video vzniklo během autorova rezidenčního pobytu jako reakce na nové prostředí. Této situaci odpovídá i způsob reflexe, kterou je (filmový) deník. Vlastnostem deníku ale neodpovídá jeho vztah ke chronologii i určení místa, kdy nám autor obvyklá základní deníková fakta prostě nesděluje. Jeho výpověď – komentář, ani neužívá minulého času a nezaznamenává události jako vzpomínky, ale přenáší „jen" bezprostřední otisk přítomného.
videosmyčka 4′32″ | 2014
Podle instrukce autora je ideální přehrávat toto video ve smyčce – tedy koncipovat projekci bez jasného začátku a konce vyprávění. V nekonečných průhledech se díváme do útrob soukromých poštovních schránek, kde v typizovaném prostoru žijí (ano, to je to pravé sloveso) dopisy, letáky, časopisy atp. Tento voyeurismus má – především díky způsobu záznamu – nečekaně silnou emocionalitu a napětí.
27′36″ | 2014
Falešná stopa vznikla jako druhotný materiál při vzniku videa Ztracený případ, s nímž Roman Štětina aktuálně získal Cenu Jindřicha Chalupeckého. Návštěvníci PAFu mají možnost srovnání obou těchto prací, protože v letošním programu festivalu figuruje i Ztracený případ. Možná se ztotožní s názorem, že Falešná stopa mění strukturu výchozího filmového materiálu s větší formální radikálností.
50″ | 2014
Ústředním motivem videa je rozfázované gesto ruky, kdy dlaň zachytává jakýsi černý objekt nepřetržitě „visící“ ve středu obrazu. Animace obrazových motivů v popředí navozuje dojem pádu, ve skutečnosti jej ale určuje pouze pohyblivé pozadí. Pro video Kateřiny Zochové se hodí mediální označení „pohyblivý obraz“, který v současnosti občas nahrazuje technologický a kulturně zatížené kategorie videa nebo filmu. „Pohyblivý obraz“ zde má ale své zpřesnění: vyjadřuje především vysokou subtilnosti hranice mezi statickým a pohyblivým obrazem.
2′16″ | 2014
Animace Cartoon stavící na rytmické a pohybové kompozici abstraktních nenarativních obrazů připomíná modernistické filmové experimenty z dvacátých let (příkladně absolutní film). Obdobně také pracuje s rytmickým vracením téhož záběru nebo s využitím animace pro rozpohybování statických obrazových motivů, u nichž je fascinující právě a především to, jak se kouzelně pohybují a mění. Logicky pak autorka hovoří o diegezi jako o krajině, do níž se promítají naše sny.
58″ | 2013
Příspěvek k optickým klamům a iluzím vznikl propojováním statické a pohyblivé, plošné a prostorové dimenze. Optický klam, tj. divácká potřeba dodat prostorovou dimenzi plošnému obrazu, autorka odhaluje přímým a razantním gestem. Úvodní statickou fotografii jednoduše vlastním tělem zničí, když skokem do bazénu odhalí spodní skrytou vrstvu rozčeřené vody, v níž se už jen shrnuje a převaluje předchozí obraz.
