performance – Luis Macias (ES) & Adriana Vila Guevara (ES)+ Alfredo Costa Monteiro (PT)
„Bouře dýchá skrze nás a také skrze holé větve, abychom si mohli na chvíli vypůjčit její neposkvrněnou a stálou ctnost. Slyšela města její jednoduchý příběh i přes její osamělost? Snad na to všechno nalezneme odpověď v disharmonii jako uprchlíci v domnělé pasti iluzí. Říká se, že bouře je prozatím pryč. Ale tomu my nevěříme.“ Luis Macías & Adriana Vila Guevara
Bylo to jednoho říjnového dne v roce 2010, kdy se Luis Macías a Adriana Vila Guevara, recyklátoři a rozšiřovatelé filmových obrazů, upnuli k myšlence, že filmová projekce je zejména událostí, a začali směřovat ke kočovnému životu napříč různými městy s nákladem cívek, projektorů, lepiček, filtrů, objektivů a dalších artefaktů, aby znovu vyprávěli příběhy, šířili abstrakce, vytvářeli optické iluze a deformovali prostředí imaginárního kráteru. Tvůrčí audiovizuální kolektiv Crater se tak zrodil ze scénické práce s útržky cizích životů zaznamenaných na filmech 8mm, Super8 a 16mm. Projekce expanded cinema, instalace a performance se jim staly nástroji ke hledání experimentálních audiovizuálních narativů. Roku 2014 se tento kráter částečně dotkl země a v Barceloně vznikl Crater-Lab coby místo tvorby, produkce, experimentu a filmové projekce. Také ticho může být příčinou bouře Luise Macíase, Adriany Vily Guevary a experimentálního hudebníka Alfreda Costy Monteiry je vysíláním vibrací rozechvívajících optické soustavy, filmové přístroje a elektroakustické nástroje. Neklidný pohled do neklidné krajiny vychyluje percepční zkušenost našeho vztahu s přírodou z obvyklé oběžnice. Příroda se stává zároveň hypnoticky jemnou a násilnou. Přírodou obrazu je samotný film, do něhož Macías a Guevara zasahují ve všech fázích procesu od vyvolávání přes narušování tradičních receptů po množení jednotlivých filmových políček optickým kopírováním.
Podobně v rovině zvuku Monteiro vychází z terénních nahrávek, jejichž terén opouští, aby veden zvukem svůdné lyry sešel z cesty a prošel jinou zvukovou krajinou. Řád strukturální partitury se těší z chaosu zrna a vlny.
Alexandra Moralesová
